V roce 1959 dostala svazarmovská organizace novou náplň. Byl ustanoven motoristický kroužek, který později přerostl do automotoklubu. Iniciátorem a propagátorem myšlenky motoristických akcí byl pan Alois Samohýl, který se stal náčelníkem autoklubu. Dne 14. 6. 1959 byl zorganizován první terénní motocyklový závod sériové výroby o obsahu 100 ccm, 250 ccml. Závodu se zúčastnilo 45 jezdců z Březolup a okolí. Trať vedla obcí a tvořila okruh „Podcedky“, brod přes potok „Březnici“, kolem zámecké budovy, Rybníček, Močidla na náves. Absolutním vítězem se stal Samohýl Vladimír na stroji Jawa 250 ccm a získal křišťálový pohár věnovaný MNV.

Slovácká rokle

Za pomoci předních československých jezdců reprezentantů ČSR byla vyhlédnuta trať pro terénní závody motocyklů – motocross a umístěna v prostoru bývalého kamenolomu v Chrástkách do malebného údolí lesů a rybníka. S úpravou této trati členy Svazarmu bylo započato v roce 1959. Bylo zapotřebí mnoho brigádnických hodin, využití mechanizačních prostředků, než mohl být 10. července 1960 odstartován I. ročník „Slovácké rokle“ jako ověřovací závod za účasti jezdců z Moravy, který se jel jako oblastní závod. Celá trať na okruhu 1300m dlouhém byla hodnocena jako velmi náročná na zatáčky, stoupání a klesání a pro diváky velmi zajímavá. Její velkou předností je, že trať je z každého místa z 80 % přehledná a pro jezdce bezpečná. Ještě téhož roku byl na této trati uskutečněn 4. září 1960 další terénní rychlostní závod II. „Slovácká rokle“. Po tomto závodě byl vybrán nový prodloužený úsek tratě o délce 1800m reprezentanty ČZM Strakonice. Celá trať byla jimi hodnocena jako těžká, technická, bohatá na zatáčky a délkou odpovídající mezinárodním předpisům FIM. Přehledu na trati nebrání stromy, jako na většině motocrossových tratí. Kvalitou se vyrovná známé pražské „Šárce“, „Přerovské rokle“, „Sedlčanské kotlině“, a Holicím, předčí je svou přehledností. Trať byla opět rozšířena buldozerem a nejužší místo je 4,8m široké, takže po celé délce trati umožňuje předjíždění. Má 24 zatáček a 6 strmých stoupání, 8 padáků včetně mnoha terénních vln. Na jezdce a stroje klade maximální zatížení a fyzické vypětí. Parkoviště závodních strojů (depo) je umístěno na louce za korunou hráze rybníka s vhodným nájezdem na startovací rovinku, mimo hlavní přístupové cesty pro diváky, což je velkou předností pro zabezpečení bezpečnosti. V prostoru startu a cíle byla vybudována kovová věž časoměřičů, včetně rozhlasového reportéra. Dále bylo závodiště upraveno - oploceno parkoviště závodních strojů - proveden přívod elektrické energie na závodiště - zavedeno nové startovací zařízení - potůček protínající závodní dráhu byl přemostěn betonovýma rourama - příjezdová komunikace byla upravena položením betonových panelů, čímž bylo dosaženo příjezdů po pevné vozovce. Každoročně se celý areál závodiště upravuje, aby ještě lépe sloužil motoristickému sportu. Vybudováním této motocrossové tratě bylo vytvořeno sportovní zařízení v hodnotě díla asi 90.000 Kčs. Dne 2. 7. 1961 se uskutečnila III. „Slovácká rokle“, poprvé jako mistrovství ČSSR. Závod se jel ve čtyřech kubaturách v kategorii strojů do 175 ccm zvítězil Bohuslav Roučka, ve třídě 250 ccm František Ron, a ve třídě do 350 a 500 ccm zvítězil v obou závodech Josef Hřebeček. Od této se na trati Slovácké rokle nejezdila nižší soutěž než mistrovství ČSSR. Dne 30. Září 1962 se jela IV. „Slovácká rokle“, jako finálový závod mistrovství ČSSR. Startovalo se ve třídách 175, 250, 350 a 500 ccm. Ve třídě 175 ccm startovalo 30 jezdců, ve třídě 250 ccm 31 jezdců, ve třídě 350 a 500 ccm 35 jezdců. Závod se jel systémem dvou jízd v každé třídě. Třída 175 ccm 2krát 8 kol, 250 ccm 2krát 9 kol, 350 ccm a 500 ccm 2krát 10 kol. Poprvé startovali v Březolupech všichni nejlepší jezdci ČSSR, neboť v tomto termínu se nejel mezinárodní závod. Přehled jezdců je uveden v přiloženém zpravodaji IV. Slovácké rokle. Pořadatelsky byl závod velmi dobře připraven. Vítězi: 175 ccm a 250 ccm Vlastimil Válek a do třídy 500 ccm Ervín Krajčovič. U všech dosud pořádaných závodů byla mimořádná ochota a obětavost všech členů Svazarmu i občanů, kteří ochotně přivítali závodníky do svých domů a poskytli jim ubytování a pohoštění.